kapitola 6

            Moc se omlouvám že jsem dlouho nepřidala nebyla jsem tu.
   



   Když Michael odjel cítila jsem se úplně sama. Jako kdyby Mike byl poslední 
   člověk v mém životě.    
   Šla jsem se projít po Neverlandu a doufala že se trochu
   uvolním a na vše zapomenu. Lehla jsem si do krásně zelené
   trávy a dívala se na nebe. Pochvíli jsem usnula. 

                               
     Michael...

  Když jsem odjel z Neverlandu měl jsem o Jenn velký strach
  hrozně se bojím že si kvůli své matce sáhne na život a to by mě
  opravdu zničilo.Nechtěl bych ji ztratit protože je to člověk 
  pro kterého jsem normální člověk a ne hvězda Michael Jackson.
  Z mého přemýšlení mě vyrušil muj bodygard Jeff:

,,Miku děje se něco?
  Ne nic proč? 
  No jen mi příjdeš takový....skleslý. 
  Ne nejsem skleslý jen....přemýšlím."
 
  Jeffa znám už spoutu let a vždycky spolu děláme nějáký šaškárny
  v zákulisí po koncertu. Je to opravdu skvělý člověk a další člověk 
  pro kterého jsem naprosto normální člověk. 

  V Neverlandu...  
  
  Když jsem otevřela oči bylo mi těžko a oči jsem měla plné slz. 
  Pane bože proč se na to nedá zapomenout. Proč se to muselo stát! 
  řekla jsem si. Nemohla jsem se uklidnit bylo mi hrozně. Nevěděla 
  jsem co tu budu bez Mika dělat. Už byl skoro večer 
  tak jsem se zvedla a šla do svého pokoje. Šla jsem tak rychle a ani 
  jsem si nevšimla že na proti mě jde nějáký muž. vrazila jsem do něj 
  tak že málem spadl na zem:

,,Dávejte pozor! 
  Prominte moc se omlouvám. 
  Není vám nic? řekl ten muž když viděl můj uslzený obličej. 
  Ne jen...dnes mi není zrovna nejlépe víte? 
  Jsem Josh Clark. řekl ten muž a podal mi ruku.
  Jennifer Harrisová moc mě těší. řekla jsem s malým úsměvem a ruku přijala. 
  Kdyby jste něco potřebovala najdete mě na recepci. 
  Dobře děkuji." řekla s malým úsměvem a pokračovala dál. 
  Šla jsem si ohřát večeři a sníst si jí nahohu do pokoje.
  Sedla jsem si na postel a čekala až mi Mike zavolá.  
     
    Michael... 
  ,,Miku už jsme tu. řekl Jeff.
  No konečně." řekl jsem a podíval se z okna všude byly ječící fanynky
  a transparenty s mím jménem v podstatě jako vždy. 
  Když mi Jeff vyškrábal trochu osobního prostoru a cestu k hotelu 
  šel jsem k recepční. 
  Ona pořád něco sepisovala na počítači a jiná věc než počítačová 
  obrazovka proní neexistovala: 

,,Pokoj 215 ve druhém patře. Příjemný pobyt. řekla chladně a ze šupliku 
  vyndala klíčky. 
  Děkuji. řekl jsem a klíčky si vzal,ona zvedla hlavu a z kamenného výrazu 
  se stal úsměv.
,,Ooo prominte Helen Parkerová. řekla a podala mi ruku. 
  Michael Jackson. řekl jsem a její ruku přijal. 
  Já miluji vaší hudbu prosím můžu se s vámi vyfotit. 
  Jistě. řekl jsem s úsměvem.  
  
  O chvíli později... 
  
,,A ještě něco nemohl by jste napsat autogramy pro mé děti víte oni 
  vás opravdu zbožnují. 
  Jistě.
  .......Tak tady to je. 
  Děkuji. 
  Nemáte za co." 
  
  Vzal jsem klíčky a šel ke schodům. sešel jsem první 
  schodiště na recepci bylo ticho ale zchvilku bylo slyšet jen: 
  Aaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaa! 
 
  V Neverlandu..... 
 
  Protože Michael už dlouho nevolal usnula jsem. 
  Viděla jsem své dětství. Svou matku. Zazvonil telefon
  a ten mě probudil. Když jsem se probudila překvapilo mě že 
  ležím na zemi a nožem si mířím na hrud. 
,,Pane bože! vyhrkla jsem když jsem si uvědomila co by se stalo 
  Kdyby mě neprobudil telefon: 
  
,,Ha....Halo? 
  Ahoj Jenn Tady Michael tak už jsme konečně přijeli doufám že 
  jsem tě nevzbudil? 
  Ne nevzbudil. pokoušela jsem se říct normálním hlasem. 
  Tak to je dobře. Jenn co se děje přijdeš mi nějáká 
  nesvá? 
  Jsem v pořádku nic mi není. 
  Vážně? řekl Mike a z jeho hlasu bylo slyšet že pozvedl obočí. 
  Ne nejsem je mi děsně. 
  Já vím Jenn. řekl Mike upřímným hlasem. 
  Miku Já to tady sama nezvládnu. 
  Jenn je to v pořádku si unavená odpočineš si a zítra to bude dobré 
  uvidíš. 
  Miku....Já si nemůžu jít lehnout. 
  Proč? 
  Protože bych se zítra nemusela probudit živá! 
  Proč proboha? 
  Protože....se dá říct že jsem usnula a tvůj telefonát mě zachránil
  před sebevraždou!  
  To je absurdní? Ty jsi se chtěla zabít!
  Nechtěla já jsem náměsíčná. Miku já nejsem blázen říkám ti pravdu!  
  Takže to chápu tak že se ve spaní pokoušíš zabít?! 
  Zní to absurdně ale je to pravda. Miku musíš mi věřit. 
  No jo dobrá věřím ti. 
  Miku co mám dělat? 
  Ehm....Tak já řeknu Jeffovi aby se pro tebe stavil? 
  Dobře.
  
                                             
  
    Zbalila jsem si jen některé nutné věci. Potom jsem už jen chodila  
    sem a tam.Byla jsem šíleně unavená.Nesmím usnout já nechci umřít! 
    Byla jsem pod tlakem až se mi dech zastavil a já upadla jsem do tmy... 
   
    Jeffův příchod....... 
    
    Když jsem přišel dovnitř bylo hrobové ticho. 
  ,,Halo? Jennifer jste tu? 
    Nikdo neodpovídal. 
    Halo? Je tu někdo? zopakoval jsem a opět nikdo neodpovídal. 
    Rozzsvítil jsem a tomu co jsem viděl jsem nemohl uvěřit..........
    


                 POKRÁČKO PŘÍŠTĚ................