Napsal Wendy(») 16. 11. 2012 v kategorii Mé básně, přečteno: 768×
Takže tahle moje básen....no básen neříkala bych tomu básen spíš extra dlouhé povídání. Moc se vám za to omlouvám ale nerada bych to rozdělila na části. Dala jsem tam i pár obrázků aby to nebylo nudné když už to je tak dlouhé.
Jednou jela jsem nocí temnou a MJ ten jel v autě se mnou. Byla tma že nebylo vidět na krok a on vzal mě na hřbitov pouze na skok.
Auto se najednou zastavilo a tím veškeré naše plánování se překazilo. Šli jsme s Mike úzkou cestou a já litovala toho že nejsem doma se svou sestrou.
Michael se najednou zastavil a přede mě odhodlaně se postavil. Vyznal mi lásku a dal mi prstýnek s kamínkem velikosti oblásku.
Následné jeho objetí ve mě vyvolalo něco více než pouhé dojetí. Měsíc najednou začal svítit silně a Mike začal se chovat vážně divně.
Začal se v cosi měnit a já začala se divit. Divila jsem se co s ním je a proč jako před chvíli na mě zářivě se nesměje.
Najednou příšera přede mnou klečela a já jen stála a bez radně ječela. utekla jsem schovat se do domu abych nemusela už dále sledovat tu pohromu.
Mike už nebyl ve vlčí podobě ale místo toho roztrhané šaty měl na sobě. Blížil se blíž ke strašidelnému domu kde já byla schovaná a opřená o stěnu.
Dveře zabarikádovala jsem nábytkem abych se schovala před děsivím zážitkem. Za dveře snadno schovat se nešlo protože Mike a ostatní zombie lehce je přešlo.
Já měla strašný strach a chtěla jsem aby tento zážítek rozplynul se v prach. Najednou kolem mě všichni udělali kruh a já si říkala co bych dala za ten městský ruch.
Bylo mi hrozně protože nikam utéct se nedalo a všechno zlé na mě padalo. Bylo mi zle viděla jsem jak kruch se stahuje a najednou pouze Mike jak ke mě ruku svou natahuje.
Já na něj viděšeně koukala jen a potom jsme šli ven. Bylo mi divné proč zrovna toto se mi zdálo ale cítila jsem že od reality to nemělo málo.