Mj-Povídka Den s Michaelem Jacksonem část 5

Propadl úžasem a užaslím pohledem se na mě podíval."To...To...To si kreslila ty? já kývla a ještě víc jsem se usmála"Líbí se ti? Je....Je nádherný nic podobného jsem nikdy neviděl. Jsi vážně dobrá. Děkuju." Mike opatrně odložil obraz stranou a objal mě. "Moc děkuju Debbie. Mikovi se rozzářili oči. Není vůbec zač Miku." Mike všem poděkoval. 

 Poté jsem s ním byla zase jen já. Mike se pořád tak štastně usmíval. zazvonil mu telefon. Mike ho s úsměvem na rtech zvedl"Halo? Jacksone kde jsou ty prachy." Mikovi úsměv ztuhl a sedl si na nejblišší lavičku. já byla zmatená když se mu úsměv změnil s kým může mluvit. Joo....ještě je nemám .... " Jestli mi ty peníze nedáš tak ti odeberu to na čem ti nejvíc záleží. Mike se podíval na mně a já ho zmateně pozorovala. chtěla jsem vědět co se děje. "Takže znovu se tě ptám máš ty peníze a promysli si co mi řekneš. Mike se podíval na mě a potom pohlédl do země."Nemám je. To tě bude mrzet." Mike zavěsil. "Co se děje? zeptala jsem se "Nic já jen....nic. Debbie promin musím si něco zařídit. Mike odešel. Já si sedla a přemíšlela. Mike šel za Johnem členem jeho ochranky."Johne máme problém volal mi ten vymahač Greg že chce ty peníze. Oou tak to je problém co budem dělat?"     

Už mě unavovalo tam jen tak sedět tak jsem si šla sednout do kuchyně. Když jsem prošla kolem Mika a ochranky tak se všichni otočili a koukali na mě jako kdyby chtěli abych odešla a nevšímala si o čem mluví. Děje se něco? zeptala jsem se Mika. "Ne nic všechno je v pořádku..... Vážně? Jo jasně proč by nemělo být nic se neděje opravdu."   
I když mě Mike ujištoval že se nic neděje já stejně věděla že se něco děje.
Proč si jí to neřekl? zeptal se Mika John. Nechci aby to věděla. Proč? Nechci jí zatěžovat svími problémi. Jednou jí to budeš muset říct. Já vím ale já jí tím nechci děsit." 
Seděla jsem v jídelně a zase nad tím přemíšlela. Stoupla jsem si a řekla si že se ještě projdu. Procházím si zahradu a na proti mě jde muž a za ním tři další. "Co tu můžou chtít? řekla jsem si. Ten muž najednou vykřikl "chitte ji! a ti tři muži běželi směrem ke mě. 
Já začala utíkat ale zakopla jsem a spadla na zem. Tři muži běželi ke mně, zvedli mě a vedli k tomu muži který tam jen tak stál. Cože ale pro....! nedořekla jsem, protože mi zalepili pusu páskou. Vedli mě k autu já se začala vzpírat ale čím víc jsem se vzpírala tím víc tlačili já se pořád vzpírala až jsem ucítila píchnutí injekce do ruky cukla jsem a začala jim pomalu povolovat.
"Johne!Johne! Ano Michaeli co se děje? Neviděl jsi Debbie nemůžu jí nikde najít.
Neviděl jsem jí." Mike prohledal celý Neverland ale Debbie nebyla nikde. Mike to už začínal vzdávat šel se projít a uviděl na zemi Debbijin mobil."To néééééééé! hned mu došlo co se stalo byla unesena Gregem. Johne!Johne! Ano Miku co je?Tohe...Tohle jsem našel. To je mobil a co je sním? Ten je Debbie nejspíš jí vypadl když jí unesl Greg. Johne! Musíme jí pomoct! Jo Jo tak zítra. Zítra?! To ne! Miku uklidni se...dýchej. Mike začal zhluboka dýchat začal se uklidnovat ale při pomyšlení na debbie se mu hlavou honili jen ty nejhorší mišlenky nemohl usnout ale nakonec usnul. 
 
Když jsem otevřela oči uviděla jsem prázdnou místnost jen s mřížovími dveřmi.
Dostala jsem velký strach. chtěla jsem křičet zkrze mříže ale nemohla jsem se k nim dostat mou ruku totiš držel řetěz. Lehla jsem si na zem a zavřela oči doufala jsem že je to jen noční můra ale nebyla. zavřela jsem oči a snažila jsem se spát.
 

O 2 hodiny později 

Vztávej!!! Já otevřela oči a vyděla toho muže. Kdo jste? zeptala jsem se vyděšeně
Jsem Greg. řekl a dábelsky se usmál. Já jen polkla.
"Ty mi neříkej kdo jsi já tě znám." Bylo mi to divné jaktože mě zná a já jeho ne. 
"Koukejte mě odtud pustit! To nepůjde. A proč vždyt jsem vám nic neudelala nemáte důvod mě tu držet! Tak mě koukejte pustit! Hmm...Ty jsi Mikova přítelkyně že?
Ano. Dnes jsem Jacksnovi volal kvůli jedné takové věci která se mezi námi odehrála." Ehm? začala jsem přemýšlet a potom mi to došlo. Byl to ten telefonát po kterym se Mike začal chovat divně. "A co já stím mam společnýho?! Nic ty jsi rukojmí. Rukojmí?
A jak dlouho tu budu? Dokud nepřijde Jackson s penězi. S penězi? Greg se pousmál. "Jackson ti nic neřekl? zavrtěla jsem hlavou. No dluží mi 35 miliard dolarů. začala jsem tahat za řetěz a doufala ře ten řetěz odtrhnu od zdi. "Netahej za to je to zbytečný. Doufej že přijde Jackson z penězi protože on je ted tvoje jediná naděje. Greg odešel.

Seděla jsem tam a přemýšlela co budu dělat. Zavolám Mikovi napadlo mě chtěla jsem vytáhnout mobil z kapsy ale nebyl tam. "Sakra musel mi vypadnout. Co budu dělat. řekla jsem a dala si obličej do dlaní.

Mike se probudil a zjistil kde Greg drží Debbie. Potom běžel za Johnem. "Johne já už vím kde jsou. Kde je kdo? Debbie přece. Drží jí ve sví elektrárně. Miku sedni si a...nedořekl. Nebudu sedět. Jo sedni si. Ne! Co když jí ted ubližuje. Nebo co hůř co když už je mrtvá. Miku dýchej. .....Dobře tak není mrtvá. Ale musíme si pospíšit. A máš ty peníze? Co? Miku mysli jestli že Debbie unesli tak jí drží jako rukojmí a až jim dáš peníze pustí ji. Pravda. Mike vzal kufr s penězi. S Johnem šli k počítači a našli tu elektrárnu. Vyrazili na cestu. 

Seděla jsem v té místnosti a nevěděla co mám dělat. Přišel někdo z Gregovích goril. 
"Tak povídej kde je Jackson? nevěděla jsem to ale doufala že co nejblíž. To vám nikdy neřeknu. mírně jsem se usmála. Uvidíme. přiblížil se a přitlačil mně ke zdi. Kde je dělej mluv! Nikdy vám nic neřeknu. Co je to tu za povyk! řekl Greg a vešel do místnosti. Nechce říct kde je Jackson šéfe. Co ti  o to vůbec jde vždyt jsem tě tím ani nepověřil!"
Já a Greg jsme byli sami v místnosti. Greg mě sledoval a já koukala do země. "Takže kde je Jackson? Neřeknu. Hele Debbie já ti nechci ublížit ale pokud mi to neřekneš tak budu muset. Varuju tě mluv! řekl a namířil proti mně pistoli. Já nevím kde je jasný! hodil po mě mobil. "Dělej volej! já vytočila číslo na Mika a volala. Mike to nezvedal.

Johne počkej zvoní mi mobil. To je Debbie! Ahoj Debbie kde jsi? Miku to je ted jedno musíš mi pomoct! Jo jasně. Máš ty peníze? Jo ale...počkat...jak o nich víš? To je ted jedno!!! Kde jsi? Já jsem....počkat!..Greg nabil pistoli. Miku kašli na dotazi řekni mi kde seš! 5 kilometrů od elektrárny zachvíli jsem tam. Jo jasně." řekla jsem típla hovor a hodila mobil směrem k Gregovi." Kde je? Za chvíli je tady. řekla jsem naštvaně. Greg odešel. Tendle hovor s Mikem mě moc mrzel protože Mika  miluju a musela jsem na něj být tak hnusná. Slišela jsem Mika jak tam přijel. "Takže kde jsou ty prachy? Ukaž mi Debbie! Fajn. Greg pro mě došel. Někdo tě chce vidět! odpoutal mě a vedl směrem k Mikovi. přiložil mi pistoli k hlavě a já byla šíleně vyděšená. Tak ted ty prachy Jacksone!
Dobrá. Mike mu podal kufr s penězi já už se začala pomalu kroutit aby mě pustil.
"Ale ale kampak?! otevřel kufr aby se ujistil že v kufru jsou peníze. Padej! řekl a strčil mě směrem k Mikovi. Mike mě chytil a já ho objala. Začala jsem mu brečet na rameni.
Greg a ostatní odešli. Venku na ně ale čekala policie peníze jim nechala, ale šli do vězení všichni čtyři. Debbie co se děje? Ty brečíš? já ho stiskla ještě víc. Byla jsem tak unavená že jsem usnula. Mike vzal Debbie do náručí a odnesl jí do auta. 
Když jsem se brobudila byla jsem v Mikově náručí. Miku? Ano? Proč jsi mi neřekl o těch penězích a o Gregovi. No....víš....já....já....No já tě tím nechtěl jakkoli zatěžovat
Věděl jsem že by si se o mně bála. Promin Debbie nechtěl jsem ti lhát. Promin.Už jsme byli v Neverlandu. Mike byl němí a nic mi neříkal pořad se na mě díval psíma očima už to nešlo vydržet tak jsem řekla." No jo dobře Miku ale odted si budem říkat jen pravdu ano? Dobře. A protože už bylo pozdě oba jsme spadli na postel a usnuli.