Mj-Povídka Den s Michaelem Jacksonem část 6

 Mike mě chytil a já ho objala. Začala jsem mu brečet na rameni.
Greg a ostatní odešli. Venku na ně ale čekala policie peníze jim nechala, ale šli do vězení všichni čtyři. Debbie co se děje? Ty brečíš? já ho stiskla ještě víc. Byla jsem tak unavená že jsem usnula. Mike vzal Debbie do náručí a odnesl jí do auta. 
Když jsem se brobudila byla jsem v Mikově náručí. Miku? Ano? Proč jsi mi neřekl o těch penězích a o Gregovi. No....víš....já....já....No já tě tím nechtěl jakkoli zatěžovat
Věděl jsem že by si se o mně bála. Promin Debbie nechtěl jsem ti lhát. Promin.Už jsme byli v Neverlandu. Mike byl němí a nic mi neříkal pořad se na mě díval psíma očima už to nešlo vydržet tak jsem řekla." No jo dobře Miku ale odted si budem říkat jen pravdu ano? Dobře. A protože už bylo pozdě oba jsme spadli na postel a usnuli.

 Když se Mike probudil dal mi ruku kolem pasu a druhou rukou mě hladil po vlasech.
Já otevřela oči pohlědla do těch jeho. Dobré ráno. řekl "Ehm...Dobré. řekla jsem rozespale a usmála jsem se. Mike mě stále hladil po vlasech. Potom se ke mě naklonil a políbil mě na rty. Někdo zaklepal na dveře."Snídaně pojdte dolů! Ano zachvíli jsme dole Johne. Já vztala a šla s Mikem na snídani. Po snídani měl Mike návštěvu. 
"Liso! Copak nejsi rád že mě vidíš? To jo...ale co tu děláš? Přijela jsem za tebou. Když jsme se tak dlouho neviděli? To je pravda ale mi jsme se rozešli. No tak Miku nebut takovej bručoun. řekla Lisa a přiblížila se k Mikovi na minimální vzdálenost. Naklonila se k němu a chtěla ho políbit. Mike jí ale od sebe odtrhl. "Hele Liso,to co bylo to bylo a už to nebude. řekl Mike důrazně. Ale no tak já vím že mě miluješ. Tak jo řeknu ti to jinak...Já tě nemiluju já miluju...Mike se od mlčel. Já miluju...Koho ty Kasanovo hm? Já miluju Debbie. A to je kdo? To je moje přítelkyně. Oooo vážně?! Vážně. Liso zvikej si že se svět netočí jen kolem tebe! Lisa zrudla vzteky dupla Mikovi na nohu a odešla. Mike se chytl za kotník,sykl bolestí a posadil se." 
Když jsem šla za Mikem narazila do mě nějáká ženská. Chtěla jsem na ní zařvat a kouká kam jde ale vypadala že každou chvíli vybouchne vzteky. Viděla jsem Mika jak ze drží za kotník"Miku co se děje? Nic jen mě bolí kotník. A co tady dělala ta ženská? Myslíš Lisu?
Eh? nevěděla jsem kdo je Lisa. Kdo je Lisa? Lisa Marie Presley. Před třemi lety jsme se vzali a vloni jsme se rozešli. Aha. No a co tu chtěla? Chtěla se ke mě vrátit ale já jsem jí řekl že už s ní nechci nic mít ona se naštvala dupla mi na nohu a odešla. 
A bolí tě hodně ten kotník? No trochu jo,ale je to dobrý. A můžeš se postavit? Jo myslím že jo. Mike se opatrně postavil a šel směrem ke mě no on nešel on mírně pokulhával. "Vidíš je to v pohodě stojím. No já nevím. Vždyt kulháš. Miku prosím tě sedni si. Ne Debbie je to dobrý. Miku prosím. Dobře. Mike si sedl na postel. Můžu?
Jen se ti na tu nohu podívám. Dobrá." Mike si sundal ponožku. Měl ten kotník celý oteklý. "No páni tamá teda sílu. Miku bolí tě když se toho kotníku dotknu? Ne spíš když zatlačíš. Bolí to ted? Trochu. zatlačila jsem na kotník ještě trocu víc. A ted? Aaaau! já dala od Mikova kotníku ruce pryč. "Ted už jo. Promin Miku. Ne to je dobrý. No asi ho máš namožený." já vytáhla z kapsy obvaz a kotník jsem mu opatrně obvázala. "Ty sebou nosíš obvaz?! Jo nikdy neviš kdy se může hodit. Mike se pousmál. "Ale nebudeme s tím muset do nemocnice že ne?! Ne. Ale kdyby jo byl by to problém? 
Jo velkej problém. Proč? Protože já do nemocnice nechci. Souhlasím já taky nesnáším doktory. usmála jsem se.
Mike se posadil a já si sedla vedle něj. "Debbie jaká je tvá rodina? Má rodina.... nevěděla jsem co mu na to mám odpovědět tak jsem plácla blbost. "Moje rodina je taková normální jako každá jiná. Proč se ptáš? Jenom tak. Debbie co je si nějáká smutná. Nejsem. ..... ..... Opravdu? Mike se mi koukal do očí a já mu nedokázala lhát.
"Fajn tak jo pravda je že....Když jsem se narodila tak má matka zemřela. Můj otec se mně ujal , oženil se a já měla náhradní matku. Když mi bylo 10 můj otec zemřel. Já zůstala se svou macechou která se po otcově smrti změnila byla zlá a krutá. Vydržela jsem sní 2 roky když mi bylo 12 utekla jsem. Vyhledala jsem svou tetu ta mi po své smrti odkázala svůj dům. A tam žiju do ted. z očí mi začali téct slzy." Promin Debbie to jsem nevěděl." řekl Mike a objal mě.  To je vpořádku nemohl jsi to vědět. Mám pro tebe překvapení. Podal mi obálku. "Co to je? Otevři to Debbie. já obálku otevřela
a prekvapilo mě že z ní nic neviskočilo. "To jsou...To jsou...lístky do Paříže. Na měsíc a pro dva! Děkuju. řekla jsem a objala Mika. "Není zač Debbie. A kdy odlétáme? Zítra.
Já si sbalila během chvilky. Nevěřila jsem že jedu s Mikem do paříže. Potom jsem se musela posadit a uklidnit." Debbie není ti nic? Ne já mám jenom strašnou radost. Já....Pane bože! Debb dýchej. Dobrá tak jo. Jsem v pohodě." S Mikem jsme si lehli a usnuli.


DRUHÝ DEN....

Když jsem se probudila viděla jsem vedle sebe Mika vypadal ....No byl krásný jako obvykle. Já se podívala na mobil a bylo 9:00 nechtěla jsem Mika budit. Najednou mi přišla zpráva já se lekla a doufala že se Mike nevzbudí. Mike jen zabručel a spal dál. 
přečetla jsem si zprávu byla od mé kamarádky Enie

"Ahoj Debbie jak se máš? Proč   nejsi doma.Ot té doby co si vyhrála tu soutěž nejsi doma.
Ty jsi si to snad o týden prodloužila! A je 
Mike fajn a co dělá a co má na sobě."Enie

"Typická Enie. řekla jsem si. Ale chápu ji kdyby byla na mém místě asi bych jí napsala něco podobného.

Odepsala jsem jí:
"Ahoj Enie Mám se dobře Mike mi nabídl
abych tu zůstala déle. Mike ted spí.
Dnes s ním odlétám do Paříže. 
Budu tam jen já a on a to jeden celý týden.

odpověděla:
"To je fajn já jsem ted zrovna v Paříži.
Nezařídíš mi setkání ? .

Má odpověd
"Dobrá pokusím se.

Odeslala jsem zprávu.
Šla jsem se podívat jestli Mike ještě spí.
Nebyl tam. 
"Hmm....To je divný kde může Ááááááá! 
vykřikla jsem leknutím. Mike na mě ze zadu skočil.
"Miku! Já se tě lekla!" Mike se jen usmál. vypadal pobaveně
"Takhle mě vylekat a po ránu." dělala jsem uraženou
Promin Debb. já Mikovi neodpovídala.
"Debbie slyšíš mě. Jo slyším. Nezlob se na mě.
" Já se na tebe nezlobím. usmála jsem se a políbila Mika na rty. 

Po snídani jsme jeli na letiště. Letěli  jsme Mikovím specialem spolu s jeho ochrankou.
Jeho ochranka seděla o pár sedadel za námi.
Když jsme vzlétli tak jsem se k Mikovi přitiskla. Letěli jsme v letadle 5 hodin.
S Mikem mi uplynuli jako voda. Vystoupili jsme a ubytovali se šli jsme si projít Paříš byli jsme u Eiffelovi věže byla to nádhera potom jsme šli na večeři do francouzké restaurace.
Když jsme šli na hotel viděla jsem Enie jak jde na proti nám. "Debbie! řekla Enie a objala mě. Mike tam jen tak stál a koukal. "Ahoj Enie. Tak tohle je Mike. Moc mě těší Enie rád tě poznávám. Já...Já.... Taky mě moc těší..ehm...ehm.. Řikej mi Michael. Moc mě těší Michaeli. Potom jsme si ještě jednou prošli Paříš s Enie a šli na hotel. "Tak ahoj Enie ráda jsem tě viděla. Ahoj Debbie. řekla Enie a odešla. Pokoj byl užasný. měli jsme nádherný výhled na Paříš.

Já byla tak nadchnutá Paříží že jsem se pořád musela dívat z balkonu.
"Debbie lásko už je pozdě nechceš si jít už lehnout?
"Ještě chvíli. Mike si sedl vedle mně já se chvíli koukala z balkonu Mike mi dal ruce kolem ramen a já v jeho náručí usnula.