Kapitola 2.

 Kluci postupně dojedli a odešli. 
 Zůstala jsem tam sedět sama. Úplně sama. 
 Dojedla jsem a šla jsem si pro své věci do skřínky. 
 
Cestou ke skřínkám na mně nějaký kluk zakřičel: 

,,Hej ty nová! zakřičel na mně nějaký kluk.
  Vzhledem k tomu že na škole nebyl nikdo jiný kromně 
  mně a bratrů tak jsem se otočila a čekala co příjde..... 

  Stála jsem na místě a sledovala kluka přibližujícího

  se ke mě. Ach jo....tak jen do mě ať to mám za sebou. 

  pomyslela jsem si.

,,Jsi dcera Michaela Jacksona? zeptal se.

  Jo. řekla jsem. 

   Opravdu? podivil se nad mou odpovědí 

   Opravdu. potvrdila jsem. 

    Wow....já jsem Jay....a ty? zeptal se. 

    Jsem Paris. řekla jsem. 

    Těší mě. Nechceš se projít? zeptal se. 

     Jasně." řekla jsem a my šli. 

      ...........

       Kousek od školy byl park tak jsme se tam na

       chvili posadili. Jay mi povidal o tom

       co ho zajímá a taky mi řekl že je velký 

       fanoušek mého otce.....

       ............ 

      ,,Moc se mi líbí jeho hudba. řekl. 

         Mě taky... přiznala jsem. 

         Kecáš! řekl udiveně. 

         Neee....co je na tom divného? vyvracela jsem. 

         Nic jen je to zajimavý že posloucháš hudbu

         svýho táty. řekl. 

         Když myslíš. řekla jsem. 

         Víš...čekal jsem že budeš jiná. přiznal s

          úsměvem. 

          Jak jiná? divila jsem se. 

          No....neber to nijak osobně ale myslel jsem že budeš arogantní 

          a sobecká. řekl a upřímě se na mě podíval. 

          Aha.....no taková já opravdu nejsem

          to múžeš být klidný. řekla jsem s úsměvem. 

          To už už teď vim taky že taková nejsi jinak bych se ti vyhnul 

           obloukem věř mi. řekl a usmál se ještě víc. 

           Najednou Jayovi zazvonil mobil. Řekl mi že už bude

           muset jít, rozloučil se se mnou a šel domů. 

            Už byla tma a mě došlo že jsem vlastně

            domanedala vúbec vědět kde jsem! Šla jsem tedy rychle domů. 

              ......... 

             Když jsem přišla domů potichu jsem si zula boty a co nejtišeji šla 

             do svého pokoje když v tom..... 

             Paris!? zavolala matka z obývacího pokoje. 

             A...ano? řekla jsem váhavě,odhodila tašku a

             šla do obývaciho pokoje 

             Nechceš mi náhodou něco říct? podívala se

             na mě tázavě. 

             .....no...jen že jsi nejlepší máma na světě a

             ja jsem moc ráda že jsem tvoje dcera....

             dobrou noc! vyhrkla jsem,

             chtěla se otočit ale matka mě zarazila: 

             To jsem na mysli neměla! řekla dúrazně. 

             Já cukla. 

             Ale protože už je pozdě povíme si o tom ráno

             ano? podívala se na mě káravě. 

             Já kývla, popřála matce dobrou noc a šla do

             svého pokoje. 

             Možná jsem měla průšvih ale šla jsem spát s

             pocitem že mám někoho 

             kdo mě chápe, rozumí mi a nedělá si legraci

             ze mě ani z mojí rodiny......

                                     Pokračování příště..... 

                   Dílek je kratší uznávám ale to jen protože,

                   už je pozdě a já jsem unavená  

                   Tak dobrou noc/ráno všem  ....Wendy