Kapitola 3.

Napsal Wendy (») 4. 5. 2014 v kategorii Povídka - Jen trochu porozumění, přečteno: 1859×

             Možná jsem měla průšvih ale šla jsem spát s

             pocitem že mám někoho 

             kdo mě chápe, rozumí mi a nedělá si legraci

             ze mě ani z mojí rodiny...... 

     


                 Další den ráno...... 

                 Probudila jsem se,podívala se na budík a

                 k mému překvapení zjistila že jsem se probudila

                 o hodinu dříve než se mám budit! 

                 Pokoušela jsem se ještě usnout ale bez úspěchu a

                 tak jsem vstala. Oblékla jsem se,

                 vyčistila si zuby a šla si dát dolů něco snídani...... 

    

                        ......... 

                                                 Img-20140504-114608

                       Udělala jsem si dva sendviče a sedla si ke stolu. 

                       Chvíli jsem tam tak seděla a snídala když přišla

                       mamka, udělala si kávu a přisedla si ke stolu: 

 

                     ,,Dobré ráno Paris. řekla máma při míchání kávy. 

                       Dobré. řekla jsem a zakousla se do svého sandviče. 

                       Paris kde jsi včera byla tak dlouho? řekla starostlivě. 

                       No....já chtěla jít domů akorát mě zdržel jeden

                       kluk. řekla jsem. 

                       Tak kluk? zdůraznila moje poslední slovo. 

                       Jo jmenuje se Jay a je moc fajn. usmála jsem se. 

                       Matka se bez opětovného úsměvu napila kávy. 

                       Zlobíš se? ujišťovala jsem se. 

                       Ne....no méně než včera ale co mám s tebou

                       dělat. usmála se. 

                      Já jsem vážně chtěla přijít dřív ale zapovídali

                      jsme se. řekla jsem. 

                      Chápu to. řekla. 

                      A víš co? Líbí se mu tátova hudba. řekla jsem

                      radostně. 

                      To je dobře. řekla s mírným úsměvem ale dle jejího

                      hlasu šlo poznat že je smutná. 

                      Děje se něco? zeptala jsem se. 

                      Ne......nic se neděje....všechno je v pořádku. řekla. 

                      Najednou po schodech seběhli i Princ s Blanketem: 

                             

                   ,,Čau mami,čau ségra.....díky! řekl Princ a

                      než jsem si stihla všimnout,vzal si toust z

                      mého talíře. 

                      Hele! To je můj toust udělej si svůj. šťouchla

                      jsem do něj. 

                      Co ti vadí? Vždyť máš dva. řekl a zakousl se

                      do mého toustu. 

                     Já se jen usmála a dojedla svůj sendvič. 

                            

                     Potom co děti odešli do školy..... 

  

                            Jennifer.......

                     Potom co Děti odešly do školy bylo mi

                     smutno. 

                     Tím že Paris řekla "tátova" hudba všechno

                      se mi vrátilo. 

                      2 roky jsou dlouhá doba to ano....ale

                      já jsem se ještě 

                      nedokázala úpně přenést přes Mikův

                      náhlý odchod. 

                      Měla jsem dvě možnosti. Buď se tu

                      zavřít a brečet a nebo přejít na jiné myšlenky a

                      něco podniknout. Zvolila jsem možnost dvě 

                      a zavolala Britney:  

 

                   ,,Ahoj Brit mysliš že bych se mohla stavit?

                     Samozřejmě se nechci nijak vnucovat. řekla jsem.  

                     Jasně proč ne! Zrovna jsme chtěli jít s

                     Usherem na bowling. řekla 

                     Takže můžu jít s vámi? ujišťovala jsem se. 

                    Jasně! Pošlu ti smsku s adresou jo? 

                    Dobře. Zatím ahoj. řekla jsem. 

                    Ahoj. řekla a hovor ukončila.

                             

         

Hodnocení:     nejlepší   1 2 3 4 5   odpad

Komentáře

Zobrazit: standardní | od aktivních | poslední příspěvky | všechno
Anna-Marie (Mandy) z IP 89.103.9.*** | 7.5.2014 13:05
Ten rozhovor Paris a její matky je pro mě hodně emotivní číst. A pak přijde Prince a postará se o srandu. smile No, koukám, že se snaží přijít na jiné myšlenky, tak...dobře pro ni. Jsem zvědavá, jak tohle bude pokračovat. smile


Nový komentář

Téma:
Jméno:
Notif. e-mail *:
Komentář:
  [b] [obr]
Odpovězte prosím číslicemi: Součet čísel nula a tři