Kapitola 7.

  Šla jsem po cestě po které jsem 
  se měla dostat až k nám ale slyšela jsem 
  hudbu. Co to je? podivila jsem se.
  Hrála opravdu nahlas a musím 
  říct že byla velmi rytmická. Měla jsem chuť 
  začít tančit ale taky mě zajímalo odkud 
  se ta hudba bere. 

  ........ 

  Chvíli jsem šla po zvuku té hudby když 
  jsem došla k rozsvícenému domu odkud 
  hudba šla.
  
                      

 Šla jsem blíž, skrčila se a koukala z okna  
 dovnitř....... 

 Uvnitř byl dav v kruhu a uprostřed dva...
 kluci.....ale úplně stejní. Tančili do rytmu 
 té hudby a bylo na nich vidět že si to
 opravdu užívají. 

 Bylo to něco úžasného. Opravdu nic 
 úžasnějšího jsem nikdy neviděla. Bylo 
 to skoro jako kdyby byli nějak spojeni 
 nebo co. Nechápala jsem to ale pořád 
 jsem to musela sledovat. 

                
 

 Připadala jsem si jako nějaká poblázněná 
 fanynka co se snaží vkrást do domu svého 
 Idola. Ale taková já nejsem. No možná bych 
 taková i mohla být.....ale pouze v případě 
 že by šlo o Chrise Browna. 
 
 Ještě chvíli tančili a když už hudba dohrála  
 tak jim všichni zatleskali a odešli.....jen oni
 dva tam zůstali a o něčem mluvili. Nevěděla 
 jsem o čem se baví protože přes to okno 
 nebylo nic slyšet. Potom domluvili a jeden 
 z nich odešel o kus dál aby si vzal své věci. 
 Druhý stál na místě a hrál si se svými náramky. 
 Během toho si mě asi všiml protože se na mě 
 chvíli díval. 

                 (klikni) 

Byl to zvláštní pohled. Takový vyzívavý. 
Měla jsem chuť jít dovnitř za nimi....ale 
nešla jsem. Najednou šli oba k východovým 
dveřím vedle kterých bylo okno kde jsem stála. 
Musela jsem něco udělat. Co by si o mě
pomysleli? Schovala jsem se tedy do křoví
a pozorovala je. Šli stejnou cestou kterou
jsem já přišla. Šla jsem tedy jakoby s nimi.
Když mi najednou zapípal mobil s SMS
zprávou. ,,Sakra!" zaklela jsem velmi tiše. 

Larry o něco dříve..... 

Jako obyčejně jsme s mým bráchou 
Laurentem zase někde tančili. Tanec 
mám velmi rád....víc než cokoli! 
Ale vždycky jsem hrozně unavený protože 
když tančíme ať už já nebo můj bratr 
snažíme se tančit vždy na 120%. 

Všichni kteří se na nás přišli podívat 
a tančit s námi už odešli a zůstali jsme 
jen my a team lidí kteří celou akci připravili 
museli všechno odpojit uklidit bedny 
a tak. 

Otočil jsem se na svého bratra který šel 
přímo ke mně a vypadal že brzo spadne
na zem: 

Si unavený? zeptal jsem se ho. 
Počkej......počkej.....musím chytit dech. řekl 
a opřel se o mě. 
To bude dobrý.....tu máš. řekl jsem a dal jsem 
mu láhev vody. 
Díky. Vezmu si věci a půjdem." řekl a napil se
poté šel k lavičce kde jeho věci leželi.

Čekal jsem a než Laurent přišel se svými věcmi 
tak jsem si hrál s náramky a rozhlížel se. 
Všiml jsem si dívky která nás pozorovala z okna. 
Koukala tak udiveně až mi z toho začali cukat 
koutky.  

Potom jsme se vydali k východu. když jsme 
vyšli ven podíval jsem se na místo kde jsem 
si myslel že ta dívka bude stát ale nestála tam. 
Laurent si všiml a začal se ptát: 

,,Co je? zeptal se a zstavil. 
  Nic...nic." řekl jsem a šel dál. 
  Laurent pokrčil rameny a šel za mnou.  

 Šli jsme a najednou jsme zaslechli pípnutí 
 telefonu: 

 Slyšels to! zděsil se Laurent a prudce zastavil. 
 Jo slyšel. řekl jsem.
 Myslíš si že by nás tu našli paparazzi? zeptal 
 se mě Laurent. 
 Myslím že to nejsou paparazzi Laurente. řekl 
 jsem. 
 A kdo to teda je? divil se. 
 To nevím...... řekl jsem. 
 Hmmmm.....tetovací salon. odbočil. 
 Co? divil jsem se. 
 Jdu se nechat potetovat jdeš taky? pobídl 
 mě. 
 Ne díky já tu počkám. řekl jsem. 
 Jak myslíš." řekl a utíkal směr tetovací salon. 
 
 Já jsem byl zvědavý co to bylo za zvuk....no teda
 to jsem věděl ale zajímalo mě kdo nás s bratrem
 vlastně sledoval. Po chvíli jsem jen slyšel dívčí hlas
 jak říká Sakra! a tak jsem zavolal: 

,,Halo? zavolal jsem doufajíc že mi někdo odpoví. 
  Najednou předemnou stála ta dívka co jsem 
  ji viděl ják nás s bratrem pozorovala z okna. 
  

 Paris před tím........
             
                
 
   Cítila jsem se trapně. Co si o mě ti kluci pomyslí 
   až zjistí že je takhle špehuju.....určitě si o mě 
   pomyslí že jsem psychopat nebo něco podobného. 

   Jeden z nich se zastavil a začal tomu druhému něco 
   vykládat. Mluvili francouzsky a já díky nim zjistila 
   že moje francouzština je horší než jsem myslela. 
   Asi se ptal. Moc jsem toho nepochytla jen paparazzi, 
   salon....a ten druhý mu něco potvrdil.
   
   Nebo odsouhlasil?! Co když jde pro policii!
   Co když mě zavřou za to že je obtěžuju! panikařila jsem. 
   
   
   Najednou ten co tam zůstal řekl ,,Halo?" a mně bylo 
   hned jasné že mluví na mě protože nikdo jiný kromě
   mě a jeho tu teď nebyl. Nevěděla jsem co mu říct
   protože moje slovní zásoba byla velmi omezená
   ale zkusila jsem nějak pokračovat:

 ,,Eeeh.......Pardon. řekla jsem. 
   No,no....Okey. řekl s úsměvem. 
   Já se usmála taky. 
   
    
                  (klikni)
                 
   On chvíli tak koukal jakoby mi říkal abych
   už nestála v tom křoví tak jsem šla blíž k němu. 
   
   Nevěděla jsem co dál mu mám říct tak jsem  
   jen tak koukala. 
 
 ,,Je suis Larry. řekl a já byla v háji. 
   ....Já.....nemluvit....moc dobře francouzsky. 
   řekla jsem a pokrčila rameny. 
   ....Já si to myslel. řekl a zazubil se. 
   Jsem Paris. řekla jsem. 
   Já jsem Larry. řekl a podal mi ruku. 
   Takže čekáme na policii že? řekla jsem 
   trochu smutně. 
   Jak jsi na to přišla! řekl a vybuchl smíchy. 
   Nevím....tak mě to napadlo. přiznala jsem. 
   Taková blbost! řekl skrze smích který
   nedokázal zastavit. 
   Nech toho! řekla jsem s úsměvem a
  šťouchla do něj. 
  Dobře...dobře promiň......nechám toho. řekl
  a uklidnil se. 
  
  Chvíli byl klid.......když na jednou začal Larry
  dělat kraviny: 

 ,,Larry....uklidni se. řekla jsem. 
   Fajn.... řekl a byl klidný. 

   Najednou se ale začal kroutit. 

                  (klikni)
   
  ,,Larry.....přestaň. řekla jsem.  
    Fajn." řekl. 
   
    Najednou jsem cítila jak mě někdo
    tahá za konečky vlasů: 

  ,Jsi jak malej. řekla jsem 
   Já vím...... přiznal s úsměvem. 
   Tak alspoň že to víš." řekla jsem.  
   
   Zničeho nic vyběhl ze salonu Larryho 
   bratr a křičel: 

 ,,Mám tettování! Mám super tettování!" křičel 
   a za běhu ho ukazoval na všechny strany. 

                    

 Došel až k nám: 

,,Super brácho ale nemusí to hned všichni 
  vědět. řekl Larry. 
  No....máš pravdu." přiznal.  

  Chvíli se na mě tak díval. Díval se na mě 
  tak.....zamyšleně až vražedně řekla bych. 
  Dost mě to znervozňovalo když Larry 
  promluvil: 

 Ooooo.....Laurente.....Paris......Paris
 ....Laurent." představil nás.  

 Rázem se ten pohled změnil v úsměv: 

,,Těší mě Paris. řekl. 
  I mě." přiznala jsem a dost se mi ulevilo.  

  Oba byli hrozně vysocí...až mě to upřímě
  docela děsilo. Ale bylo vtipné je vidět
  jak se ke mě naklání když na mě mluví
  nebo když já mluvila na ně. Zase mi zapípal 
  mobil: 

,,Ach jo už budu muset jít. řekla jsem smutně. 
  Vážně? Tak brzy? divil se Larry. 
  Larry.....jsou dvě hodiny ráno. poznamenal 
  Laurent. 
  No a co se sejít zítra? navrhl. 
  Jo to by jsme mohli. řekl Laurent. 
  Jasně...tak jo zítra.... řekla jsem. 
  Fajn tak se sejdeme támhle v tom parku zítra
  ve 4. řekl Larry. 
  Jo jo......musím běžet ahoj. řekla jsem a bez 
  jakéhokoli čekání na jejich reakci jsem utíkala 
  domů.
  
  ............ 

 Doma...... 

 Přišla jsem domů a potichu jsem se vkradla
 do svého pokoje.....tentokrát úspěšně máma
 pravděpodobně už totiž spala. Blanket spal 
 ale Prince byl vzhůru: 

,,Paris....kde jsi byla? divil se Prince.  
  Byla jsem venku. řekla jsem a sedla 
  si na Princovu postel. 
  Aha. řekl suše. 
  Potkala jsem dva úžasný kluky....jsou 
  to tanečníci a..... přestala jsem mluvit 
  protože mi dal Prince najevo že ho to 
  nezajímá tím že protočil panenky. 
  Co je? divila jsem se. 
  Paris já vím jak tohle pokračuje. 
  Jo a jak? zeptala jsem se ho. 
  Asi takhle.....jsou to tanečníci a jsou hrozně 
  sexy noa ten jeden se mi mooooc líbí. během toho
  mluvil hrozně vysoko a pořád si prohrabával vlasy. 
  To jsem říct nechtěla. řekla jsem. 
  Vážně? nevěřil. 
  Jo. řekla jsem. 
  Pořád na mě upřeně koukal. 
  Fajn......tak jsem to říct chtěla. přiznala jsem. 
  Tak vidíš. řekl. 
  Ale to s těma vlasama nedělám. řekla jsem. 
  děláš! řekl. 
  Ne nedělám. řekla jsem. 
  Fajn tak neděláš. řekl. 
  Usmála jsem se a odešla spát k sobě do pokoje. 

  ..............

  Ráno
  
  Vstala jsem oblékla se a seběhla schody abych si 
   si šla dát dolů něco k snídani. Udělala jsem si 
   omeletu se slaninou nalila si pomerančový džus 
   a usedla ke stolu. Přišla matka a úplně zářila: 

 ,,Ahoj Paris. řekla vesele a otevřela ledničku. 
   Ahoj." řekla jsem trochu nejistě.  

   Matka si udělala dva sendwiče a přisedla si ke mě: 

 ,,Mami? začala jsem. 
   Ano? řekla a podívala se na mě. 
   Proč ta radost? zajímala jsem se. 
   No víš....včera jsem potkala v kavárně jednoho muže. 
   řekla. 
   Vážně? řekla jsem. 
   Jo.....jmenuje se Alex. řekla. 
   Aha. řekla jsem. 
   Dneska spolu jdeme do kina. řekla. 
   Takže rande? zeptala se. 
   No....jo...dá se to tak říct. řekla. 
   A mohla bych jít potom ven? zeptala jsem se. 
   Jasně. Promiň musím se jít oblíknout za chvíli je tady.
   řekla a odešla. 

   ............ 

                          

   Po půl hodině se vrátila a měla na sobě brozové šaty: 

 ,,Sluší ti to. řekla jsem. 
   Díky." řekla usmála se a přisedla si. 

   Chvíli jsme tak seděly a povídali si když jsme 
   zaslechly troubení auta: 

,,Už je tady. řekla. 
  Tak běž. řekla jsem. 
  Tak jo......vrátím se až večer. řekla. 
  Já taky. řekla jsem. 
  Dobře tak ahoj Paris. řekla. 
  Ahoj užij si rande. řekla jsem. 
  Neboj se." řekla a odešla. 

  Šla jsem se podívat z okna. Poté co matka 
  došla k autu z něj vystoupil Alex,objal ji 
  otevřel jí dveře svého červeného Mercedesu 
  a potom odjeli.  

  Já jsem dojedla šla jsem si taky vzít něco
  pěkného na sebe abych nevypadala blbě a 
  šla jsem k Jayově domu. Mohlo být něco kolem 
  1 hodiny odpoledne když jsem došla k Jayově
  domu. zazvonila jsem a čekala až mi Jay otevře: 

,,Jeee Ahoj Paris rád tě vidím. řekl potom co
  mi otevřel.  
  Ahoj Jay. řekla jsem s úsměvem. 
  Pojď dál pozval mě dovnitř. řekl. 

 ......... 

 Vešli jsme do jeho pokoje a byla tam nějaká 
 holka nevěděla jsem o koho jde ale začala 
 na mě mluvit: 

,,Ahoj. řekla. 
  Ahoj. odpověděla jsem. 
  Ty jsi Paris že jo? zeptala se. 
  Jo.....jsem Paris. opět jsem odpověděla
  Já jsem Sandra.....ale říkej mi Sandy. řekla
  s úsměvem. 
  úsměv jsem jí opětovala a přisedla si vedle
  ní na Jayovu postel. 

 
              


  Velmi mě zaujalo tričko co měla na sobě. 
  Nebyla jsem si moc jistá ale ti dva co měla 
  na tričku mi silně připomínali Larry s Laurentem.  
  Taky mě zaujalo to že měla na hlavě kulicha s nápisem 
  "Bourgeois" nevěděla jsem proč a upřímně mě to 
  velmi zajímalo. Pořád jsem koukala na to tričko 
  až to začalo být divné tak jsem se začala ptát: 

,,Ty máš asi hodně ráda Les Twins že jo? zeptala jsem se 
  Miluju je. Ty je znáš? ptala se. 
  No.....ne tak dobře ale.....jo znám. řekla jsem. 
  Vážně? Tak to jsi první člověk kterýho znám. řekla. 
  Tancujou vážně skvěle. pokračovala jsem. 
  Oni....jsou tak dokonalí. řekla zaujatě. 
  A koho z nich máš radši? zeptala jsem se. 
  No.......nad tím jsem nikdy nepřemýšlela. řekla. 
  Aha. řekla jsem. 
  Asi.....Larryho......ne.....Laurenta....ne....Larryho 
  asi nebo.....já nevím oba jsou něčím zvláštní. 
  Vážně? zeptala jsem se. 
  Jo....Larry je.....šílenec! Má nádherný úsměv 
  a je vtipný. A Laurent? Ten je takový vyrovnaný 
  ale i šílený....já nevím." řekla.   

  Měla jsem dilema. Mám jí říct že jsem se snimi setkala 
  a říct jí že se s nimi setkám i dnes? Mohla bych jí
  vzít s sebou. 

,,Ach jo..... řekla do ticha. 
  Co? divila jsem. 
  No....znáš takovej ten pocit když se moc chceš
  s někým setkat a ten dotyčný furt ne a ne 
  přijít? A chceš až tak moc fakt tak moc že bys proto
  udělala cokoli? zeptala se. 
  Jo znám. Chceš se s nimi setkat že jo? řekla jsem.  
  Jo.....ale nevím vůbec kde jsou. řekla zklamaně. 
  Mrzí mě že ti nemůžu pomoct. řekla jsem. 
  .......Tolik bych si přála jít na jejich workshop." 
  řekla zoufale.  
  Někdy se snimi určitě setkáš. povzbudila jsem ji. 
  Myslíš? divila. 
  Vím. řekla jsem. 
  Ona se usmála. 

  Přišel Jay: 

,,Proiňte holky máma ještě potřebovala s něčím pomoct. řekl 
  a přisedl si k nám. 
  Tak.....kam půjdem? nadhodila jsem. 
  No.....že by za Jasonem a Davem? řekla Sandy a mrkla 
  na Jaye. 
  On chvíli tak koukal a pak řekl: Jo.....Jasně.....tak jdem. 

  ............. 

  Došli jsme do parku kde jsem měla mít ve 4 hodiny 
  sraz s Larrym a Laurentem. Hrozně jsem se na ně těšila. 
  Teď tam na nás ale čekali nějací dva kluci a šli naproti nám: 


                      

                         Jason                                        Dave

,,Ahoj Paris já jsem Jason a tohle je Dave. řekl a ukázal 
  na kluka který stál vedle něj. 
  Ahoj. řekla jsem s úsměvem. 
  No a kam byste chtěli jít teď? zeptal se Jay. 
  Půjdeme na nákupy. navrhla. 
  Nee.... řekli kluci mě by to nevadilo.  
  A co jít někam na zmrzlinu? navrhla jsem. 
  Jo to bysme mohli." konstatoval Dave. 

  ............
  
  šli jsme po ulici a hledali nějakou cukrárnu 
  když v tom do mě Sandy šťouchla a povídá: 
  
,,Hej Paris.....vidělas ho? řekla. 
  Koho? divila jsem se. 
  Toho s tím afrem. řekla. 
  Ne neviděla. řekla jsem. 
  Mohl to být Larry.......nebo možná Laurent...... 
  Sandy. řekli kluci jednohlasně otráveně. 
  Co je? ptala se jich. 
  Nic. řekli všichni tři ironicky. 
  Dobrá. řekla Sandy. 

  Po pár minutách jsme došli k cukrárně a šli si dát 
  zmrzlinu. Měla jsem hroznou chuť říct Sandy že jsem 
  se s Les Twins už setkala ale nechtěla jsem se vytahovat. 
  Tak jsem si řekla že jí to povím později....... 

  
  Trochu delší že?  Doufám že vám to nevadí.....
   mám vás ráda
   
  Wendy
 
  Pokračování příště