Kapitola 9.

     Dneska jsem se seznámila i s jeho kamarády ale ti na 
     naší školu nechodí. řekla. 
     Aha to je škoda. řekl Laurent. 
     No ale Jay má super kamarádku která vás oba šíleně 
     zbožnuje. řekla zaujatě. 
     Aha. řekl Laurent a mrkl na mě. 
     Hrozně by si přála se s vámi setkat a zúčastnit 
     se vašeho workshopu. řekla. 
     A ty? zeptal se jí Laurent. 
     Co já? nepochopila otázku. 
     Ty by se taky chtěla zúčastnit? zopakoval jsem 
     otázku.  
     No.....upřímě.....jsem na tanec opravdu dřevo...ale 
     asi bych šla. řekla popravdě s úsměvem.
     Zkusíme se zeptat našeho manažera jestli nemá dva 
     lístky. řekl jsem. 
     Ale Larry vždyť ten workshop je už zítra. řekl Laurent. 
     To nevadí......zkusit to můžeme. dával jsem Paris naději. 
     Vážně by jste to zkusili nějak zařídit? zeptala se Paris a úplně 
     se rozzářila. 
     Hele nic ti neslibuju ale kdyby se náhodou 
     dva lístky našli tak ti zavolám. řekl jsem.
     Dobře. Nemá někdo z vás fix a něco 
     na co bych vám mohla napsat moje číslo? zeptala se. 
     Já mám jen fix. řekl Laurent. 
     Můžu si ho pujčit? zeptala se. 
     Jistě. řekl a fix jí podal. 
     Dej mi ruku. řekla a já jsem natáhl pravou ruku směrem k ní. 
     Ona mi na ní napsala její telefon. 
     Díky. řekl jsem. 
     Už budu muset jít. řekla. 
     Tak ahoj. řekli jsme oba.
     Ahoj a děkuju. řekla a odešla.  

    ................................  

    Po tom co jsme s Laurentem přišli domů jsem hned 
    šel volat našemu manažerovi Robovi abych se ho zeptal 
    na lístky: 

  ,,Ahoj Larry potřebuješ něco? řekl. 
     Vlastně jo.....potřeboval bych 2 lístky na náš workshop 
      který bude zítra.  řekl jsem. 
      Zítra? To je už trochu pozdě ne? řekl. 
      Já vím ale prosím tě nemohl by ses zkusit ještě podívat? 
      prosil jsem ho. 
      Dobře zkusím to a pak ti zavolám ok? řekl. 
      Jo díky. řekl jsem a Rob zavěsil. 

      Čekal jsem asi 20 minut a po 20 minutách čekání mi 
      Rob volal zpátky: 

   ,,Tak co? zeptal jsem se. 
      Jsou tu dva. řekl. 
      Vážně? nevěřil jsem. 
      Jo.....dva poslední lístky. Mám je reservovat? zeptal se. 
      Jo! Jo! Jo! zdůrazňoval jsem. 
      Okey Okey. řekl. 
      A jsou VIP? zeptal jsem se.
      Den před workshopem? Zbláznil ses? řekl. 
      No jo jen se ptám. řekl jsem. 
      Ne jsou obyčejný ale snad budou stačit. řekl. 
      Jo budou. Díky. řekl jsem.
     Fajn tak já ti je ráno přivezu? navrhl. 
     Dobře tak v deset? řekl jsem. 
     Fajn tak zatím. řekl a hovor ukončil. 

     

      .................. 

                             

  ,,Tak co? zeptal se Laurent který ležel na posteli.  
     Mám je! řekl jsem s úsměvem.  
     Skvěle. řekl.  
     Zavolám Paris. řekl jsem a i s telefonem si lehl 
     vedle bratra na postel. 
     Okey. řekl a zmlkl. 

     .............. 

    Paris dříve...... 
 
    Přišla jsem domů a lehla si na postel. Byla jsem opravdu 
    unavená ale nemohla jsem usnout. Přála bych si jít na 
    ten workshop a to i přes to že tanec nemusím. 
    prosím ať to vyjde. opakovala jsem si v duchu.
   
    Začal mi zvonit telefon: 

 ,,Halo tady Paris. představila jsem se. 
    Ahoj Paris tady Larry. řekl. 
    Ahoj. řekla jsem radostně. 
    Mám ty lístky. řekl.  
    Vážně? nevěřila jsem. 
    Jo zítra ti je přinesu ok? řekl. 
    Jasně a v kolik? ptala jsem se ho. 
    No co třeba ve.....2? řekl. 
    Dobře. Náš dům je když půjdeš 
    z toho parku po cestě potom zahneš 
    do prava a hned 1 dům na levo. 
    Dobře tak zítra ahoj. řekl a zavěsil. 

   ................... 

   Další den v 1 hodinu odpoledne........

   Ozval se zvonek. Že by tu Larry byl dřív? napadlo mě. 

   Otevřela jsem dveře a stál tam Larry: 
 
 ,,Ahoj. řekla jsem. 
   Ahoj...tady jsou ty lísky. řekl a dal mi je. 
   Díky. řekla jsem.  
   V.I.P už byly všechny vyprodaný. řekl. 
   To nevadí. řekla jsem a usmála se. 
   Super. řekl a usmál se také. 
   Tak se tam uvidíme. pokračoval. 
   Tak jo. A fakt moc díky Larry. řekla jsem upřímě. 
   Není zač. řekl a odešel.  

   Teď už to jen stačilo oznámit Sandy. Bohužel 
    jsem ale nevěděla kde bydlí. Tak jsem si řekla že 
    půjdu za Jayem a zeptám se ho. Zrovna jsem šla 
    kolem parku kde jsem měla sraz s Laurentem a Larrym 
    když jsem si všimla že tam Sandy sedí na lavičce a
    nevypadá zrovna dvakrát nadšeně:

 ,,Ahoj. řekla jsem a sedla si vedle ní na lavičku. 
   Ahoj. řekla a usmála se.  
   Děje se něco? zeptala jsem se. 
   Ne..... řekla trochu sklesle. 
   Vážně? Jak jsem tě totiž viděla z dálky tak si nevypadala 
   zrovna šťastně. řekla jsem upřímě.  
   No....víš.....dneska mám narozeniny a
   moji rodiče na ně zapomněli. řekla
   Jsi si jistá? Třeba tě chtějí jen překvapit. snažila jsem se
   jí povzbudit.  
   Myslím že ne, táta je pracovně v cizině a máma? Ta ani 
   neví že existuju. řekla zklamaně.  
   To je mi líto. řekla jsem. 
   Mě taky. řekla. 
   Něco pro tebe mám. řekla jsem. 
   Vážně a co? zpozorněla. 
   Ber to jako dárek k narozeninám. řekla jsem a podala jí dva
   lístky. 
   To nemůžou být...... řekla a nevěřícně na lístky koukala. 
   Jsou. řekla jsem. 
   Jak jsi to dokázala? řekla zaskočeně. 
   Štěstí. řekla jsem. 
   Já mám hroznou radost Paris ale.....já si ty lístky
   nemůžu vzít. řekla vážně. 
   Proč ne? překvapila mě. 
   Muselo to stát moc peněz to opravdu nemůžu.... řekla. 
   Ale můžeš...no tak Sandy...prosím... přesvědčovala jsem ji. 
   Dobře. řekla a začala se smát. 
   Čemu se směješ? divila jsem se. 
   Já....já mám takovou radost. řekla. 
   To jsem ráda. řekla jsem. 
   Děkuju!Děkuju!Děkuju! řekla a objala mě. 
   Není zač." řekla jsem.  
    
   ......... 

   Se Sandy jsme se sešli o hodinu později opět 
   v parku a vyrazili společně na místo kde 
    se workshop konal. Měla jsem z toho trochu 
    smíšené pocity. Napůl jsem chtěla skákat 
    radostí ale také jsem byla nervozní. 
     
    Po hodině jsme došli k budově kde se workshop 
    konal vešli jsme dovnitř a všude byla spousta
    lidí,všchni se na nás najednou otočili a pak si 
    zase zklamaně hleděli svého. Evidetně si mysleli 
    že já a Sandy jsme Larry a Laurent. Sedli jsme si 
    kam se dalo a čekali. Všichni byli z toho čekání 
    dost netrpěliví. A všichni čekali kdy už Larry s 
    Laurentem konečně přijdou...... 

    Trochu delší.....nicméně doufám že se vám dílek
     líbil a já jdu hned na další. :)  .....Vaše Wendy