kapitola 1. - Jen trochu porozumění

Nova povídka je tu! "Jen trochu porozumění" 
Proč? Protože jsem nevěděla jak to 
pojmenovat a proto že to bude trochu 
souviset s tím co se stane na začátku.  

Doufám že se vám povídka bude líbit..... 

Jmenuji se Paris Jackson a jsem dcera 
jednoho z nejúžasnějších umělců na světě - Michaela Jacksona 
ale to ví asi každý. Nejsem jediná mám dva bratry 
Prince Michaela I. a Prince Michaela ll. ale to je spíš 
Blanket. Náš táta ale bohužel náhle zemřel před 
2 lety a od té doby se náš život změnil přestali jsme nosit 
masky a začali chodit do normální školy..... 

   září 2011..... 

 ,,Vstávej Paris ať nepřijdeš hned první den pozdě! křičela 
    teta Janet z kuchyně. 
    Ano!" zakřičela jsem a vstala z postele. 

    Dala jsem si sprchu oblékla si to nejhezčí co jsem měla 
    a šla se dolů nasnídat: 

 ,,Jak se těšíš do školy Paris? zeptala se mě teta Janet. 
    Nevím..... řekla jsem.  
    Nevíš? Jak Nevíš? divila se. 
    No....bude to úplně jiné než mít soukromého učitele 
    a co když si nenajdu žádnou kamarádku? obávala jsem se. 
    To si určitě najdeš neboj se." uklidnila mě Janet. 
    
   Najednou do místnosti vběhl Balnket a začal křičet: 

,,Jedeme do školy! Jedeme do školy! křičel. 
  Blankete pojď jdeme k autu. řekl Paul náš bodyguard. 
  Jdu s vámi!" seběhl schody bleskově Prince jako vždy 
  se sluchátkem v uchu. 

  Dojedla jsem svou snídani vzala si tašku a šla do auta
  za ostatními. 

  Za chvíli jsme dojeli k naší nové škole. Rozloučili 
  se s Janet a ostatními a šli do školy. 
 
                         
                          

    
      Jakmile jsme vstoupili dovnitř do budovy rozdělili jsme se. 
      Chvíli mi to trvalo ale nakonec jsem došla ke třídě která byla 
      ta správná. Šel od tamtud docela hluk ale když jsem vešla
      dovnitř všichni ztichli a jen na mě koukali. 

      Ach jo proč na mě takhle koukají?! To vypadám tak špatně! 
     Jestli v tom budou pokračovat tak se sblázním! 
      
     Nebylo slyšet vůbec nic myslím že i kdyby na zem spadl špendlík 
     tak bych to slyšela. Srdce mi bušilo a já měla chuť se před jejich
     pozorností někam schovat. Přála jsem si aby se už něco stalo 
     protože mi přišlo že už tam stojím věčnost. Ale to co byla pro 
     mě věčnost byl pouhý okamžik: 

  ,,Jsi Paris? zeptala se učitelka sedící za stolem. 
    Já kývla a snažila se usmát. 
    Výborně, tohle je naše nová studentka Paris Jackson. 
    Paris můžeš se posadit." řekla a ukázala na jediné volné místo. 
    Já se tam posadila a začala výuka. 
   
    Paní učitelka nás přivítala ve škole a začala s námi řešit různé 
    organizační věci. Snažila jsem se ji vnímat ale znepokojovali
    pohledy ostatních. Zvonilo na přestávku po té zas na hodinu 
    a tak dál a dál.  Po té následoval oběd. 

    Sedla jsem si k nějakému stolu. Opět na mně všichni koukali. 
    Já si jich nevšímala. Akorát přišla nějaká blondýna a za ní 
    tři další: 

,,Tak hele Kleris tohle je moje místo tak odprejskni." řekla. 

  Nevím co mně v tu chvíli naštvalo víc jestli to jak se ke mně 
  chovala nebo to že neví jak se jmenuju: 

,,Jsem Paris. řekla jsem naštvaně. 
  Každý může sedět kde chce. řekla jsem. 
  Každý jo ale ne ty. řekla povrchně. 
  Proč ne já? zeptala jsem se. 
  Protože stůl pro dcery skučících opičáků je vzadu 
  támhle vidíš jsou tam i tví bratři vidíš? Vinc a Dlanket. 
  řekla ještě povrchněji. 
 Jsou to Princ a Blanket!" zařvala jsem na celou jídelnu. 
 
 Všichni opět ztichli a zírali na mě. Vzala jsem naštvaně 
 svůj tác a šla za svími bratry: 

,,Tak co jak se máš? zeptal se Princ. 
   Jak myslíš? řekla jsem naštvaně. 
  Asi ne moc dobře. řekl trochu sklesle. 
  Vůbec ne všichni na mně pořád koukají. řekla jsem. 
  Já jsem celkem zapadl a Blanket říkal že je taky v pohodě." 
  řekl a poukázal na Blanketa který seděl hned vedle něj. 
  
 Kluci postupně dojedli a odešli. 
 Zůstala jsem tam sedět sama. Úplně sama. 
 Dojedla jsem a šla jsem si pro své vědo skřínky. 
 
Cestou ke skřínkám na mně nějaký kluk zakřičel: 

,,Hej ty nová! zakřičel na mně nějaký kluk.
  Vzhledem k tomu že na škole nebyl nikdo jiný kromně 
  mně a bratrů tak jsem se otočila a čekala co příjde.....
  

    Pokračování příště.....