kapitola 11.

 Michael... 
  
  Byl jsem opravdu rád že jsem se 
  překonal a řekl Jenn co k ní cítím.Ne že 
  bych jí to říct nechtěl ale...bál jsem se že 
  mě odmítne a tím pádem zničím to dlouholeté 
  přátelství které mezi námi je. S Jenn se cítím 
  opravdu štastný a jsem rád že ke mně cítí to 
  já k ní. Jsem opravdu rád že jí mám protože 
  ona pro mě znamená víc než cokoliv jiného.
 

 Další den... 
 
 Když jsem se probudila ležela jsem ve svém 
 pokoji. Vstala jsem a šla se podívat kde je 
 Mike. Ve své ložnici nebyl. 
 Kde může být? říkala jsem si. Šla jsem se podívat 
 do haly a Mike tam seděl a na klíně měl
 nějákého malého chlapce.
 
  

                                 

,,Ahoj Miku. řekla jsem s úsměvem. 
  Ahoj Jenn. Tohle je můj synovec Emmanuel. řekl
  Michael a podíval se na Emmanuela.
  Ahoj. řekl Emmanuel a stydlivě se usmál. 
  Ahoj jsem Jennifer ale říkej mi Jenn. 
  Ahoj Jenn. zakunkal. 
  Co kdyby jsi Jenn ukázal co jsi se dnes naučil?
  zeptal se Mike Emma
  No...tak dobře. 
  Já se posadila a byla napjatá co mi Emmanuel
  předvede. 
  
                                  
  
,,No to bylo opravdu....Wow já nemám slov. 
  Děkuju. odpověděl Emm a bylo vidět že mu 
  zčervenaly tváře.  
  
  Potom jsme se všichni tři šli vydovádět do 
  Mikovi velké zahrady. Byla to opravdu
  nádhera.... 
  
,,Miku Emmanuel už by měl jít u brány už na
  něho 
  čekají rodiče. 
  Jo dobře. Dík Jeffe. 
  Emme už musíš jít domů. 
  Cože?! Ted vždyt jsme tu jen chvíli. 
  No jsme tu 3 hodiny. řekl Mike když se podíval 
  na hodinky. 
  No nic. Ahoj Miku. Rád jsem tě poznal Jenn.
  řekl Emm a odešel.
  
,,Emmanuel je opravdu milý kluk nemyslíš?
  řekla jsem. 
  To je." řekl Mike s úsměvem. 
 
  Mikovi zazvonil telefon: 
,,Halo? 
  ......
  Ahoj mami. 
  ..... 
  Můžeme přijít. 
  ..... 
  Dobře tak zatím ahoj." 
  
,,Co se děje. zeptala jsem se Mika. 
  Volala mi moje matka prý jestli mechceme 
  přijít na oběd. Víš Jenn chtěla by tě poznat. 
  Aha no tak dobře tak za půl hodky v hale? 
  Dobře." řekl Mike. 
  
  O chvíli později...
  
  Už jsem byla připravena vyrazit když mně na 
  chodbě zaskočil Michael: 

,,Jenn! Jeny máme problém. 
  Jo no a co se děje? 
  Které sako? řekl Michael který držel bílé a černé 
  sako.
  Prosím tě Miku vždyt je to tvá matka té se
  budeš líbit ve všem. řekla jsem s úsměvem.  
  Já vím ale chtěl jsem znát tvůj názor.  
  No já myslím...To bílé. 
  Díky."

  
  ....
 
,,Můžem? zeptala jsem se Mika. 
  Ne...ještě ne...ještě by to něco chtělo něco.... 
  Co tohle! řekla jsem,vytáhla z vázy růži a tu 
  zastrčila Mikovi do náprní kapsy. 
  Úplný gentloman. 
  Díky Jenn. řekl Mike a děkovně se na mě usmál. 
  Tak ted už můžem? zeptala jsem se ho. 
  Jistě." řekl a my šli směrem k autu. 
  
  Cestou jsem se dívala krásnou sluneční krajinu 
  a děti plné štěstí a radosti. Byla to nádhera. 
  
,,Už jsme tu. řekl Michael když jsme zastavili 
  u malého domku.
   
                                 

,,No Miku ty jsi nastrojený jak na rande. řekla 
  Mikova matka když nám otevřela dveře. 
  Ahoj mami. řekl Mike a svou matku objal. 
  A ty budeš Jenn vid? řekla a s úsměvem se na  
  mě podívala.
  Moc mně těší paní Jacksonová.
  Říkej mi Katrhine. 
  Já se usmála a šla jsem dál. 
  
  Mikova matka byla opravdu milá alspon jsem 
  věděla po kom to Mike má. Jeho matka mi  
  hrozně připomínala tu mojí. 
  
  Při obědě.... 
  
,,No a Jenn kde bydlíš? 
  Bydlím u Mika v Neverlandu. řekla jsem s
  úsměvem. 
  To je hezké. A co tvá maminka?"
  
  To že tahle otázka příjde jsem moc dobře věděla
  ale nevěděla jsem jak na ni odpovím. 
  
,,No víte ona...ona. z očí mi začali téct slzy. 
  Ona...Ona je...Prominte omluvte mně. řekla
  jsem a odešla od stolu.
  
  
  Mike zůstal se svou matkou sedět u stolu
  a Mikova matka vůbec nevěděla co se děje. 
  
,,Řekla jsem snad něco špatného? 
  Ne neřekla počkej tady mami." řekl Michael 
  a odešel od stolu. 
  
  ...... 
  
  Šel jsem za Jenn. Netušil jsem kam šla ale slyšel
  jsem pláč. 
  otevřel jsem dveře: 

,,Jenn já jsem myslel že už jsi se s tím srovnala?
  Já...já si to taky myslela ale není to tak
  jednoduchý. 
  To já vím Jenn. Škoda jen že nevím jak ti můžu
  pomoc. Věř mi že kdybych mohl tak
  bych ti pomohl ale nevím
  Miku ty už si toho pro mně udělal hodně. Je to 
  dobrý. 
  Vážně? 
  Jo všechno je dobrý opravdu." řekla jsem s
  úsměvem. 
  
  S Mikem jsme se vrátili zpět za Mikovou
  matkou: 

,,Jeny je všechno v pořádku? 
  Ano všechno je v pořádku víte má matka ona 
  zemřela a já o tom nerada mluvím. 
  To jsem nevěděla. řekla Kathrine. 
  To je v pořádku nemohla jste to vědět. řekla
  jsem s úsměvem.
  
  
  S Mikem jsme se ještě chvíli zdrželi a potom
  jsme oba odjeli domů.
  
  
                                      
   POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ.....